Německá válečná tažení v rozhodujícím roce 1942 Pro Hitlera a německé ozbrojené síly byl rok 1942 bodem obratu ve druhé světové válce, když přetížený, ale stále smrtící wehrmacht zaměnil vynikající vítězství za patové situace a strategické ústupy. V tomto zásadním přehodnocení onoho rozhodujícího roku Citino ukazuje, že příčinou potíží německé armády byla do velké míry posedlost „válkou v pohybu“ - snaha rozdrtit nepřítele v „krátkých a pružných“ taženích jako součást Hitlerova zcela chybného způsobu vedení války. Od zdrcujících taktických vítězství u Kerče a Charkova v květnu až po katastrofální porážky u El Alameinu nabízí Smrt wehrmachtu nový objevný pohled na tento rozhodující rok. Citino ukazuje, jak tažení v roce 1942 zapadala do staletí starých válečných prusko-německých postupů a jak nakonec zhatila Hitlerovy expanzionistické ambice. Zkoumá každé větší tažení a bitvu na ruských a severoafrických bojištích, aby zhodnotil, jak se armáda vedená k rychlým a rozhodným vítězstvím vypořádala s tím, když se situace obrátila. Citino také rekonstruuje pohled německých generálů a zachycuje četné nepředvídané události, bez nichž by mohly být výsledky příznivější. Navíc poukazuje na osudnou extrémní agresivitu velitelů, jako byl Erwin Rommel, a posuzuje, jak německý způsob velení a důraz na „nezávislost podřízených velitelů“ trpěl pod kuratelou Hitlera a náčelníka generálního štábu generála Franze Haldera. Rok 1942 znamenal spíš než obrat ve válce zánik velmi starých a tradičních metod klasického „německého způsobu válčení“, jenž nebyl schopen uspět proti složitým problémům dvacátého století.
