Po řadě alb zhudebněné poezie natočil Vladimír Veit, jeden z členů bývalého sdružení písničkářů Šafrán, třiadvacet svých nových písní. Zdá se, jako by se autorovi podařilo nemožné: na chvíli zastavit čas. Umíme to ještě? Písně nám v tom pomohou, ale jak dlouho bude ta vzácná chvíle trvat, záleží jen na nás. Písničkář záměrně nehledá nový zvuk, nechce být obsahově převratný, výstřední nebo mrazivě aktuální. Album přináší typického Veita s jeho písněmi o láskách, ženách, lidských vztazích, též o kočkách a psech. Veskrze intimní a tichá poezie všedních dnů na desce plné nenápadných, ale dobře zapamatovatelných melodií svým ztvárněním i obsahem navazuje na šedesátá léta, kdy se rodilo to nejlepší z českého městského písničkářství. S přáním dobrého poslechu nám Vladimír Veit nabízí potřebnou oddechovou pauzu k načerpání dalších sil. Radostné vzpomínky se přidají, snění není vyloučeno.
OBSAH:
1. Starou alejí * 2. Zase jsem v sobě zaslechl hudbu * 3. Půjdu si koupit trochu štěstí * 4. S Markem Twainem * 5. Je jedno místo * 6. Jede vláček * 7. Hledám svoje sny * 8. Stojím před velkou knihovnou * 9. Chtěl bych * 10. Jseš moje hvězda ranní * 11. Modlím se * 12. Běží pejsek po ulici * 13. Kočičí * 14. O Praze a dívce v modrých punčocháčích * 15. Není to krásný? * 16. Alice * 17. Tak jako v každém kameni * 18. Před pár dny * 19. Nokturno * 20. Lysohlávky * 21. Tam za tou duhou * 22. Když přichází den * 23. Zdálo se mi
