Konec roku, se vším tím shonem a sněhem, nemá Madita zrovna v oblibě. Navíc má zimu spojenou s nepříjemnými vzpomínkami a je to pro ni nejtěžší období v roce. Nejraději by usnula a probudila se až na jaře. Její neteř a malý synovec ji však nenechají propadat smutku. Děti Maditu přemluví, aby všichni společně sepsali, co by si přáli – protože kdy jindy než v tomto čase se přání mohou splnit? Madita tedy svěří papíru své touhy, jenže nemá tušení, že dopis neskončí v koši, kam ho zahodila, ale u člověka, který by udělal cokoli pro to, aby se začala zase usmívat.
