Nostalgie a klid v době hluku a shonu. Především klavír v různých odstínech, připomínající filmové soundtracky. Brousek vybral několik melodií ze svých scénických kompozic pro divadlo,některé naopak dopsal přímo pro tuto desku. Čistě instrumentální, až relaxační album, vykreslující krásu a estetiku smutku, nikdy však nesklouzává k depresivním, bezvýchodným náladám. Ironicky si pohrává s titulem Hlavní proudy- Brouskův nejbližší vyjadřovací prostředek je právě klavír, to je onen hlavní proud, tekoucí každý den pod hudebníkovými rukami. Nečekejte mainstream v pravém smyslu slova, i když jsou některé motivy chytlavé. Je to vnitřní svět, který se záměrně brání být v záři reflektorů a naplno viděn. Pomalá tempa, mírná dynamika a křehkost byla základním kamenem pro vznik tohoto alba. Každý, ať hledá, co je z podstaty ten JEHO hlavní proud.
