Průkopnické dílo italského psychoanalytika rozebírá paranoii nejen jako klinickou kategorii, ale především jako poruchu, kterou je možné se kolektivně nakazit a jež se pak stává sociálním a kulturním fenoménem s dalekosáhlými ničivými důsledky. Zoja z této perspektivy osvětluje klíčové momenty dějin, zaměřuje se na totalitní režimy hitlerovského Německa a stalinského Sovětského svazu, na příčiny obou světových válek, holocaustu a různých druhů genocidy. Ukazuje, jak paranoičtí vůdci ztrácejí kontrolu nad mocí, již získali, kolektivní nevědomí se stává autonomním a jeho dopady mohou být katastrofální. Neopomíjí zásadní vliv masových médií na schopnost společnosti sebekriticky o sobě pochybovat a činit morálně správná rozhodnutí.
