Deník šílené manželky je po Frekvenci tygra (Orbis, 1996) druhou knihou Ireny Obermannové. Autorka sama ji označuje za -brutální grotesku- a přiznává, že knížka je do jisté míry autobiografická a že ji psala v dosud nejtěžším období svého života. Přesto se jedná o vtipnou, svěží a mimořádně čtivou knihu, která nenese stopy sebelítosti. Jakoby chtěla čtenářovi vsugerovat, že zůstat sama se dvěma dcerami je velká legrace, místy až -vodvaz.- Závažnost celého příběhu je cudně ukryta vespod humorných gagů. O to je důraznější. Hrdinka příběhu Xénie si prodělává dnes bohužel dost běžnou věc: její, jak se dosud domnívala báječné, manželství má povážlivé trhliny a zřejmě už delší dobu se rozpadá, čehož si hrdinka v každodenním koloběhu nestačila všimnou!. Po této celkem banální výchozí situaci rozpoutá Obermannová gejzír komických situací, do nichž neváhá svoji opuštěnou hrdinku a její dvě nezvedené dcery uvrhnout. A jejich křečky, myšičky a morčátka. Deník šílené manželky je velice otevřenou, upřímnou zpovědí současné mladé ženy. Autorka nectí žádná tabu, takže vedle naléhavých otázek společenských a etických tu najdeme i místa velmi intimní. Irena Obermannová si ve své knížce utahuje snad ze všeho a ze všech, sama sebe nevyjímaje, přesto se mezi řádky dotýká i problémů dosti palčivých. Deník šílené manželky nabízí poutavé, inteligentní čtení, které není vůbec určeno pouze příslušnicím slabšího pohlaví.
