Ač malíř a grafik Jaroslav Králík (1924-1999) vládl osobity´m a inovativním stylem, přesto jeho dílo doposud zůstává širší veřejnosti spíše neznámé. Symbolickou splátkou toho dluhu je vy´pravná publikace, kterou připravil umělcův syn a která je důstojny´m potvrzením pevného Králíkova postavení v rámci umění druhé poloviny 20. století. K jeho spolužákům z ateliéru Emila Filly patřili například Čestmír Kafka a sestry Válovy, přátelské vztahy později navázal s Františkem Tichy´m či Kamilem Lhotákem. Oblast jeho tvůrčího zájmu byla široká, od monumentálních realizací do architektury a veřejného prostoru (gobelíny, art protis, vitráže) až po intimní kresby, grafiky či koláže, v nichž zejména rozvíjel citace obrazů stary´ch mistrů, nejčastěji Hieronyma Bosche, Matthiase Gru¨newalda, Pietera Bruegela, Albrechta Du¨rera, Piera della Francesco či Sandra Botticelliho, fascinovala jej též estetika rukopisného písma nebo tištěného textu. Králíkova originální vy´tvarná řeč s ozvuky metafyzické malby, surrealismu a symbolismu otevírá široky´ prostor pro hlubší kosmologické otázky i úvahy o okolním světě a roli člověka v něm.
