Vznik komunistických režimů v Československu a v Polsku vyvolal odpor společnosti. Jeho podoba, rozsah i formy se lišily. Tyto rozdíly vyplývaly ze specifik dané země, regionu, historických tradic i dopadu druhé světové války. Předmětem této práce je přiblížení a komparace organizovaného odporu prostřednictvím regionů Ústecka a Toruňska. Stranou pozornosti nezůstává ani nástin historického vývoje uvedených oblastí, odbojové aktivity během války a postoj společnosti k nové vládě. Za tímto účelem byl proveden rozsáhlý výzkum v českých i polských archivech a důkladné studium literatury. Na základě souhrnných údajů i ilustrativních případů je představeno formování skupin odporu. Vlastní činnost měla charakter ozbrojeného odporu, rozšiřování protikomunistické propagandy či rozvědných aktivit. Nechybí ani zmapování a srovnání postupů bezpečnostních složek při likvidaci odporu, vyšetřovacích metod či postupů justičního aparátu. V neposlední řadě jsou též nastíněny některé další osudy osob, které vystoupily proti totalitnímu režimu. Na základě tohoto srovnání vyvstávají pro sledované regiony určitá specifika, týkající se zejména motivace, definice nepřítele, konspiračních postupů či forem rezistence. V jiných záležitostech naopak lze vysledovat řadu shodných rysů, zejména co se týče možností odporu, jenž byl v obou zemích limitován rozdělenými postoji společnosti.
