Nálet moderních Junkersů JU 88A ovládaných kvalitními osádkami, disponujícími převážně značnými bojovými zkušenostmi, měl opět devastující účinek. Na letištní ploše bylo zničeno až šestatřicet Polikarpovů I-153. Odehrály se zde však také scény velikého hrdinství, když piloti za pomoci mechaniků usedali do kabin svých „Čajek“ a bez ohledu na exploze pum pojížděli se stroji, kolébajícími na úzkých podvozcích, na start. Hned po vzletu následovalo zuřivé točení klikou – mechanicky zatahovaný podvozek mizí ve výřezech spodní části trupu – a pak vpřed proti německým útočníkům!
Rusové se bez jakéhokoliv respektu pustili do německých bombardérů. Vzduch se plnil řevem na plný výkon týraných motorů a divokou střelbou kulometů. Převaha v rychlosti tentokrát není zárukou úniku – boj končí pro bombardovací skupinu III/KG 51 opravdovou katastrofou. Gruppe přišla o sedm Junkersů, z nichž celých pět patřilo do jediné Staffel 9./KG 51. Pro její personál tedy začala válka na východě skutečně otřesným zážitkem. Sovětští piloti ohlásili po boji sestřelení jedenácti německých letadel, z toho bylo osm Ju 88. Sami ztratili tři „Čajky“.
