O knihe: Tělo, smrt a ďábel v romantické literatuře
Kniha vychází z přesvědčení, že literatura 19. století představuje organický celek, jehož jednotu zavedené formule romantismus, verismus, dekadence zastírají či fragmentarizují.-br- Charakteristickým momentem této jednoty je orientace romantické a postromantické -imagery- na téma pohlaví. -br--br- Praz analyzuje tento fenomén v řadě pronikavých kapitol. První kapitola je věnována -kráse Medúzy-, tj. kráse, jež budí děs či smutek - motivu, jejž můžeme nalézt v dlouhé řadě textů od Goetha a Shelleyho po Baudelaira a D'Annunzia. -br--br- Druhá kapitola je věnována metamorfózám -Satana-, prastarého symbolu (Tasso, Marino, Milton, Blake atd.), jenž znovu ožívá jakožto symbol transgrese v romantických figurách psanců, -osudových mužů- či ve fenoménu vampyrismu. -br--br- Sadistické tendence jsou zkoumány v kapitolách Ve znamení Božského Markýze, -La belle dame sans merci- a -Byzanc-. Korpus soustavných a drobnohledných analýz uzavírá kapitola věnovaná D'Annunziovi a jeho -smyslné lásce ke slovu-. -br--br- Prazova kniha patří k dnes již klasickým velkým syntézám typu Curtiovy Evropské literatury a latinského středověku, Frazerovy Zlaté ratolesti či Burckhardtovy Renesanční kultury v Itálii. -br- (Dle posudku Kateřiny Vinšové.) -br--br- Mario Praz (1896-1982) byl italský kulturní historik, komparatista a anglista, literární a výtvarný historik a historik umění.
