Drakulićová si především klade otázku, jak v bývalé Jugoslávii mohlo k válečným zvěrstvům dojít, a také jak je možné, že se váleční zločinci stávají z obyčejných lidí, třeba z mladíků, kterým by jako matka za normálních okolností klidně dovolila, aby vzali její dceru do kina.
Tyto otázky, jež jsou platné i obecně, ve vztahu k násilí jako takovému, jsou pro českého čtenáře o to palčivější, že se týkají země ne příliš vzdálené a mnohým z nás poměrně dobře známé. Autorka sice, jak jinak, před samotným faktem násilí stojí jako každá mravní bytost v němém a nechápavém ohromení, avšak k samotnému mechanismu války v Jugoslávii toho jako člověk -zevnitř- může říct a říká nesmírně mnoho. Její útlá kniha vám o nedávných událostech na Balkáně poví víc než hodiny zpravodajství či tlusté vědecké publikace.
