Chci zřídit místo, tribunu, královskou galerii vyzdobenou stovkou starých soch těch nejslavnějších sochařů, s celými soubory děl těch nejlepších malířů, s obrovským počtem váz ze skla, achátu, lazuritu a jiných a jiných skvostů. Galerii naplněnou jedinečnými, vzácnými, nádhernými a naprosto výjimečnými předměty. Galileo Galilei, Postila o Ariostovi, Úvaha o Tassovi Dnes tato galerie představuje největší renesanční pinakotéku, zatímco samostatná muzejní zařízení po celém městě soustřeďují to, co se v původních sbírkách netýkalo přímo malířské tvorby. Sochy a užité umění jsou tedy uloženy v národním Muzeu Bargello (Museo del Bragello). Etruské sbírky v Archeologickém muzeu (Museo Archeologico), šperky a další skvosty jsou vystavovány v Muzeu stříbra (Museo dei Argenti) v paláci Pitti. Některé obrazy se dnes nacházejí i v Muzeu Akademie (Museo dell'Accademia) a většina Agelikových děl byla soustředěna v klášteře San Marco. Renesanční kultura a renesanční díla, která vznikala v návaznosti na florentskou galerii, pak přispěla k tomu že se z galerie Uffizi, díky její harmonické a uměřené podobě, dokonale zasazené do kontextu města, stalo zcela výjimečným uměleckým dílem. Je to v pravém slova smyslu živý organismus, který se řídí tou nejmodernější koncepcí, která pojímá muzeum jako místo pro otevřený dialog mezi uměním a lidmi. Budova ovšem vznikla se zcela jiným cílem - mělo se v ní soustředit třináct florentských magistratur, úřadů, které byly pověřeny správou Florentské republiky. Přesně řečeno to byl Cosimo I. de'Medici, který v roce 1561 rozhodl o tom, že Uffizi budou sídlit v blízkosti paláce della Signoria, aby je mohl lépe kontrolovat. (z předmluvy)
