Magdaléna Rojo: Ženy, které zůstaly
Migrace neznamená jen odchod člověka do zahraničí. Neoddělitelnou součástí tohoto fenoménu jsou rodiny, které zůstaly doma – nejčastěji ženy a děti. Co se s nimi děje? Jaký je jejich každodenní život například v Mexiku, Senegalu, Etiopii, ale také v Rumunsku nebo na Slovensku? Jak čelí globálním výzvám, nutícím jejich muže, syny nebo otce k odchodu? O tom píše reportérka Magdaléna Rojo v knize Ženy, které zůstaly.
Je to kniha o migraci. Nebo spíše o mateřství? Dětství bez otců? Životě bez manželů? Stárnutí bez dětí? Všichni ti anonymní lidé, kteří hledají práci jinde než doma, mají své lidské tváře a příběhy. Jen se odehrávají mimo zájem velkého světa. Reportérka Magdaléna Rojo se na toto globální téma dívá z jiného úhlu – pohledem obyvatel míst, kde se rodí důvody k migraci, optikou žen, které zůstaly. Společně s ní se vydáváme nejen do Mexika, Senegalu, Etiopie nebo Indie, ale i do Evropy. Všude tam, kde žijí rodiny, které své členy vyprovázejí na delší kratší cesty, aby jim na oplátku zabezpečili důstojné živobytí. Ženy a jejich děti zůstávají a musejí si poradit samy, čekat na návrat svých blízkých nebo na peníze, které posílají. Magdalénu Rojo jejich osudy zajímaly a rozhodla se je zblízka poznat a pochopit. Výsledkem je sbírka citlivých, osobních reportáží. Díky své trpělivosti a zájmu nám odhaluje každodenní život rodin, který naplňuje čekání, nejistota a obavy. Zjišťujeme, že důvody migrace jsou vlastně v celém světě velmi podobné. A podobné jsou i starosti žen, které zůstaly. Nedostavěné domy. Stále cizejší tváře mužů na displejích telefonů. A každodenní, neměnné povinnosti. Autorem fotografií v knize Ženy, které zůstaly je dokumentární fotograf Noel Rojo. Vychází v edici Prokletí reportéři v překladu Miroslava Zelinského.
O autorce
Magdaléna Rojo (roz. Vaculčiaková, *1986) je slovenská reportérka na volné noze, která se zabývá především globálními problémy, jako jsou migrace nebo klimatická krize, a porušováním lidských práv ve světě, především práv žen a původních obyvatel. Své reportáže publikovala v deníku SME nebo Denníku N, ale spolupracuje také se zahraničními redakcemi, mj. Deutsche Welle, Thomson Reuters Foundation, Mongabay, The New Humanitarian, Outriders, Southeast Asia Globe ad. Věnuje se pomalé žurnalistice, což znamená, že v zemích, o nichž píše, dlouhodobě žije, aby porozuměla kontextu, v němž se životy místních odehrávají, a zároveň si získala jejich důvěru. Napsala reportáže o tom, jak se Myanmar po zdánlivé změně režimu otevírá světu; o životech bývalých příslušníků kolumbijských guerrill, kteří se pokoušejí vrátit do normálního života; o pěstování mexické kávy a agáve v agroekologických systémech nebo integraci cizinců v Brně; long-form reportáže věnovala životu Tibeťanů v exilu, taxikářek v Indii nebo lidí na útěku v řeckých squatech. Za svou reportáž o Kubě byla vroce 2013 nominovaná na Novinářskou cenu. Zajímá ji žurnalistika orientovaná na řešení problémů, tzv. solutions-based journalism. Poslední čtyři roky spolupracovala na výzkumném projektu Spiritual Exemplars Univerzity v Jižní Karolíně. V rámci něj popsala příběhy žen, které svou prací mění životy vyloučených skupin, zákony, nebo dokonce názory společnosti –v Japonsku, Thajsku, Kolumbii a Mexiku. Její knižní debut Ženy, které zůstaly je výsledkem dlouholeté společné práce s manželem Noelem, jenž fotografie z tohoto projektu vystavoval na Slovensku a v Česku. Žijí v mexické Oaxace se synem Gaelem.
