Snaha nahradit Vladimíra Menšíka na české umělecké scéně (především té veseloherní) se už léta pojí se stále většími rozpaky. A to navzdory tomu, že od jeho smrti uplynulo už osmnáct let. I proto jsem se autorka rozhodla pokračovat v práci na vzpomínkové knížce sepsané k poctě tohoto muže. Při zapisování nových příběhů (vzpomínek, studií a reportáží) jsem opět setkala s vlídností, úsměvem - a s téměř hmatatelnou radostí ze vzpomínek na Menšíka. Vždy s upřímnou snahou definovat jeho čestné místo na českém hereckém nebi. To vzácné místo, které je dodnes prázdné.
