Ladislav Štaidl dokázal už ve svých vzpomínkových knihách Víno z hroznů a Desátý klíč, že dokáže poutavě vyprávět. Vystihnout charaktery lidí, kteří s ním šli po cestě pop music a povědět i cosi víc o sobě i o době, kdy se tak dělo. Soubor povídek Ukradená pointa podává další přesvědčivé svědectví o jeho schopnosti zaujmout příběhem, kde však pointa nechybí. Příběhy z doby připomínající život před i za železnou oponou, touhu po emigraci, ale i polistopadové blouznění po majetku, který sám o sobě štěstí nepřináší, nabízejí pohled na pestrou paletu figur i figurek.
Potvrzuje to, o čem se přesvědčily desetitisíce čtenářů jeho životopisných knih. Že k nim promlouvá člověk schopný zaujmout nejen svým hudebním dílem a osobními zkušenostmi s řadou hvězd show byznysu, ale také autor povídek vystihujících to, co mnozí z nás nosí ve svém nitru. Ať už je to cosi dobrého, či horšího. Prostě život.
