„Tisíciletá“ čeština má bohatou minulost: měnila se a vyvíjela jak v oblasti slovní zásoby, tak ve své podobě mluvnické a pravopisné. Poznáváme-li dějiny našeho národního jazyka, můžeme lépe pochopit jeho současnou tvářnost a přesněji porozumět procesům, které se v něm dnes odehrávají.
Předním znalcem vývoje českého jazyka je prof. PhDr. Miroslav Komárek, DrSc. (nar. 1924), dlouholetý pedagog Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, mezinárodně uznávaný představitel strukturální jazykovědy v oboru bohemistiky a slavistiky. Z množství jeho prací vyniká popis staročeského hláskosloví v čtyřdílné Historické mluvnici české (1958) nebo moderní filologický rozbor rukopisných padělků 19. století Jazykovědná problematika RKZ (1969). Významné jsou ovšem i jeho studie věnované současné češtině a obecným otázkám jazyka, zejména Příspěvky k české morfologii (2006).
Kniha Dějiny českého jazyka obsahuje Komárkovy práce, které byly publikovány zatím v užším okruhu jako učebnice nebo skripta: přehled tzv. vnějších dějin češtiny, napsaný koncem 60. let pro knižní řadu Československá vlastivěda (její vydání bylo za normalizace zastaveno) a zveřejněný v učebnici češtiny pro slovenské vysoké školy, a dále příručky Nástin fonologického vývoje českého jazyka (1982) a Nástin morfologického vývoje českého jazyka (1981). Od doby svého vzniku jsou stále vyhledávány a citovány; toto jejich nově redigované vydání je tedy aktuální po stránce informativní i metodologické. Podrobněji se tu popisuje vývoj češtiny ve 13. až 15. století, ale sledují se i jeho důsledky pro současný spisovný jazyk i pro česká a moravská nářečí.
