„Karionova Kronika světa“ na počátku raného novověku podstatným způsobem ovlivnila obecné vnímání dějinných kořenů naší evropské kultury. Tato kniha, ve které měl čtenář pohromadě celé dějiny světa od stvoření po jeho současnost, se stala nejčastěji vydávanou historickou knihou druhé a třetí třetiny 16. století. Do rukou evropských čtenářů se dostala od roku 1532 do počátku 17. století v několika desítkách vydání v různých jazycích, realizovaných většinou u významných
evropských nakladatelů. Byla skutečným bestsellerem historického knižního žánru 16. století. Jejími původními autory byli berlínský dvorní astronom a matematik Jan Karion a luteránský teolog a humanista Filip Melanchton; na mladších vydáních se rozšiřováním a doplňováním textu podílela řada dalších autorů.
Česky vyšla v letech 1541 až 1602 celkem třikrát. Nejvýznamnějším se stalo druhé vydání z roku 1584, o které se zasloužil známý český historik, politik, pražský univerzitní profesor a nakladatel Mistr Daniel Adam z Veleslavína. Vydal však nejen překlad starší „Karionovy Kroniky světa“ z roku 1532, ale závěrečnou část knihy přepracoval a doplnil o nejnovější dějiny až do roku 1576. Jako zkušený historik tak českému čtenáři předložil vlastní interpretaci nejnovějších a soudobých dějin své vlastní doby. Veleslavínovo zpracování světových dějin let 1453 – 1576, vydané roku 1584 jako závěrečná část „Karionovy Kroniky světa“, přináší v edici tato kniha.
Jak vlastně naši předkové koncem 16. století vnímali postavení českého stavovského státu ve světových dějinách? Neměli se za co stydět. Naopak. Veleslavín vydal svou interpretaci světových dějin v době, kdy české země představovaly výjimečný dlouholetý ostrov míru v Evropě, zmítané násilím a náboženskými válkami. Počátkem osmdesátých let 16. století se právě Praha stává sídlem císařského dvora a tudíž i centrem dění tehdejšího křesťanského světa. Toto nové postavení Království českého v dějinném vývoji Evropy dokázal Daniel Adam z Veleslavína vyhodnotit velmi zajímavým způsobem, který předpokládal inteligentního a vnímavého čtenáře. Našel-li jej ve své době, jistě se objeví o více něž čtyři století později.
