Vypráví o tom, co se může stát, když se na člověka všechno „valí“ a duše je přetížená, a především o tom, že se věci nemají řešit unáhleně, ale s chladnou hlavou. Hlavním hrdinou je devítiletý Kryštof a nikdo neví, proč právě teď sedí na vysoké skále na kraji vsi a odmítá slézt dolů. Nahoře je zima, stmívá se, ale on neoblomně dřepí dál v nebezpečných výšinách. A při tom si v krátkých záblescích vzpomíná na to, co ho k tomuto činu vlastně vedlo.
