Skutečnost, že Slunce bývalo nejvyšším božstvem, dokazují četné památky od mladší doby kamenné po dobu slovanskou, doložené mnohdy novými důkazy a novými pohledy na staré památky s prokazatelnou orientací ke Slunci na obzoru: od neolitických hrobů z 6. tisíciletí př. n. l. po velkomoravské hroby z konce 1. tisíciletí n. l. – od kruhových svatyní Slunce, tzv. rondelů z 5. tisíciletí př. n. l., přes rondeloidy z doby bronzové, obdélné svatyně Keltů-Bójů, slovanské svatyně, až po pražské baziliky orientované ke Slunci v den patrona (sv. Jiří, sv. Vít).
