V letech 1992–1995 se v Bosně, ne víc než 1200 kilometrů od nás, odehrávala velmi surová a špinavá válka, která si vyžádala na dvě stě tisíc životů. Zatímco my jsme ji sledovali z pohodlí domovů v třicetivteřinových klipech, Joe Sacco v Bosně strávil čtyři měsíce – z toho měsíc v Goražde, jedné z „bezpečných“ zón vyhlášených OSN, když tam ještě netekla voda, nešel proud a z města by neproklouzla ani myš (pokud zrovna nepatřila k mezinárodnímu tisku či personálu OSN). Své zážitky Sacco posléze zpracoval formou komiksové reportáže, v níž vylíčil každodenní život v Srby obleženém městě, které málem potkal osud Srebrenice.
Bezpečná zóna Goražde není příjemná kniha. Ukazuje a líčí to, co většina z nás nikdy nezažije, ukrutnosti a zvěrstva, která si většina z nás sotva dokáže představit. Ještě před pár lety si je nedokázali představit ani muslimští obyvatelé Goražde – a přece k nim došlo. Saccovi se tu podařilo zachytit příběhy obětí války, které překračují rámec běžné deníkové žurnalistiky a jež by jinak jistě upadly do zapomnění. Bezpečná zóna Goražde však není jen válečnou kronikou, katalogem hrůz a odsouzením lhostejnosti mezinárodního společenství, ale i dojemným líčením lidské schopnosti přestát takřka jakékoli strádání.
