Petr Eisner (1976) vystudoval Vyšší školu sociálně pedagogickou a teologickou v Praze, ač s Bohem je trochu na štíru. Své pravdy hledá spíše na zemi a v lidech než v nebi. Ale jako u všeho si Eisner nese svůj kříž protikladů a rozporů. Ponořil se dobrovolně do chudoby, aby mohl pomáhat těm nejpotřebnějším - postiženým lidem žít normální život, a v tom je křesťanštější než mnozí horliví kazatelé. Přitom s jeho vzděláním a jazykovou výbavou (hovoří anglicky a portugalsky) by jistě nalezl lépe placenou práci. Ta za ním nakonec musela přijít sama. Je to psaní bestsellerů.
Autor jako by ani nebyl Čech. Alespoň podle toho, jak píše.
Eisnerův úsporný, věcný styl je vlastní spíše anglosaským spisovatelům. Stejně jako jeho až strašidelná ledabylost k strašidelnu. V knihách i v osobním životě. V dětství trpěl náměsíčností, jejíž léčení mu poškodilo játra. V dospělosti prožil na vlastní kůži zoufalství bezmoci proti násilí. Byl přepaden, zbit a oloupen v Brazílii, žažil útěk ze spárů jedné havajské sekty a živil se pak jako sběrač kávy a avokáda. Díky tomu jsou popisované bolesti autentické.
Eisnerův talent a jeho texty (již vyšla kniha Rychlé lodě do pekel, Jota, 2007) jsou zjevením! Široko daleko nenajdete v české tvorbě tak napínavé romány, které snesou nejpřísnější srovnání s thrillerovou klasikou. Obranný reflex je autorův druhý titul. Naleznete v něm vše, kvůli čemu se po takových titulech sahá. Napětí, spád děje, nečekané rozuzlení. Jen ne odpověď na Eisnera samotného. Ten zůstává dál schován za obranným valem svých tajemství...
