Andreas Kossert ve své knize otřásá mýtem úspěšné integrace Němců odsunutých po roce 1945 z německého Východu. Válečné násilí si vyžádalo pomstu a ta se nakonec obrátila proti Němcům jako původcům války — postihla však viníky i nevinné. Začaly odsuny. Zhruba čtrnáct milionů lidí prchalo či bylo vyhnáno z domova. Ti, kteří odsun přežili, přicházeli do nové vlasti jako nevítaní cizinci. Jejich příchodem se však tvář západního a středního Německa změnila v míře do té doby nevídané. Zásadně přispěli k deprovincializaci, sekularizaci a urbanizaci Německa, působili jako důležitý faktor jeho modernizace. Bez nich by se žádný „hospodářský zázrak“ nekonal. O jejich volební hlasy se sváděly líté boje, ale se svými traumaty zůstávali sami. Autor píše nejen o tom, jaké následky měl odsun pro ně samotné, ale také o tom, jak se s touto historickou skutečností vyrovnává současná německá společnost.
