Vypravěčem příběhu je muž středního věku, kterému zemřela dcera. Tuhle „lapidární“ informaci se dozvíme hned v úvodu: „Většina mužů v naší rodině po sobě zanechává vdovy a sirotky. Já jsem výjimka. Mou jedinou dceru Kate porazilo auto, když jela jednou odpoledne na kole z pláže.“ Bylo jí třináct. Rodiči to samozřejmě otřese. Natolik, že se rozejdou. Charles začne pít, cpe se prášky proti bolesti, ocitne se na ulici. Melancholie ho naprosto paralyzuje. Svůj čas tráví nicneděláním, pozorováním okolí a – vzpomínkami. Přese všechno cesta z naprostého dna nevede do pekel. Román je hlubokou a intimní meditací nad smyslem či koncem života – má neobyčejnou filmovou atmosféru a vnitřní sílu.
