Superlativy tomuto městu skutečně nechybějí. Není snad návštěvníka, který by jím nebyl hluboce zasažen a který by našel město jemu rovné…
Sankt-Petěrburg, který se na počátku první světové války nazýval Petrograd a pak nesl téměř 70 let jméno sovětského revolucionáře a zakladatele státu V. I. Lenina, se nyní - na přání většiny svých obyvatel, kteří městu beztak říkali s oblibou jen -Pitěr- - jmenuje opět Sankt-Petěrburg (česky Petrohrad). Josif Brodskij, nositel Nobelovy ceny za literaturu, píše, že jméno Leningrad nenáviděl, ale jiní hodnotili toto pojmenování -města-hrdiny- Sovětského svazu velmi kladně - vzhledem k prožitému utrpení lidu během německého obléhání za druhé světové války.
Dnes je město na krásné řece Něvě opět otevřeno zahraničním návštěvníkům a představuje se v novém lesku, jako by chtělo dohonit roky strádání. Tohle město je zázrak! Nejen pro toho, kdo zná ruská města a v Petrohradě najde tak málo z toho, co je pro ně jinak typické, nýbrž i pro rozmazleného, světaznalého cestovatele. Více než v kterémkoliv jiném evropském městě, dokonce i více než v Benátkách, s nimiž je Petrohrad znovu a znovu srovnáván, tu budete mít dojem, že se procházíte skanzenem architektury. Nikde jinde spolu stavby tak neladí, nikde jinde není architektonická koncepce historické části města tak živoucí jako v Petrohradě.
Ale pochopitelně, odvětí znalci dějin architektury. Vždyť město - přinejmenším jeho jádro - vzniklo prakticky na základě přání a rozkazu jediného člověka, na základě jediného autokratického činu. Petr I., v literatuře nazývaný -Veliký-, je vytvořil jako jakýsi kamenný manifest své novátorské reformační vůle.
Petrohrad je městem, které se tolik liší od ostatních ruských měst právě proto, že vlastní bezmála vše, co jiným zpravidla schází: architektonickou koncepci, téměř jednotný styl, ovlivněný navíc západní Evropou, velkorysost, a především otevřenost zahraničnímu světu.
