První válka v Indočíně vypukla rok po skončení druhé světové války, když Ho Či Min vyhlásil Vietnamskou lidovou republiku. Skončila v květnu 1954, kdy Francie opouští Vietnam, ale již za tři roky později vypukne vnitřní konflikt, jenž vyústí v roce 1964 útokem na válečnou loď USA a skončí příměřím až v roce 1973. O pár let později se opět ve Vietnamu bojuje, tentokrát s čínskou armádou. Tyto války daleko překročily regionální rámec a znamenaly trauma jak pro asijskou, tak pro americkou i evropskou společnost. Kniha je prvním dílem, které se souhrnně zabývá válečnými konflikty v celé Indočíně – Vietnamu, Kambodži a Laosu. Popisuje francouzskou a čínskou expanzi, ale těžištěm díla je americko-vietnamský konflikt. Byla to první válka v americké historii, kterou USA prohrály, byť se jí postupně účastnilo na deset miliónů amerických vojáků. Také první válka, která se stala lakmusovým papírkem svědomí světa – žádný jiný konflikt tolik neovlivnil světové veřejné mínění, zejména mladou generaci. A přece si Milan Syruček, známý publicista a autor literatury faktu, klade otázku: Byl vůbec nutný? Tři války, které se odehrály postupně na indočínském bojišti ve druhé polovině 20. století, měly společného jmenovatele. Ze strany Vietnamců to bylo úsilí dosáhnout nezávislost, upevnit vlastní moc v Indočíně a sjednotit svou vlast. Ze strany interventů to bylo úsilí udržet svůj vliv v zemi, nebo alespoň v její části a zabránit rostoucímu vlivu Vietnamců v oblasti. Studujeme-li je však podrobněji, zjistíme, že se přece jen lišily jak v cílech, tak v prostředcích. Francouzi chtěli navrátit kolonialismus, Američané zadržet komunismus v Asii a prosadit svou demokracii, čínská kárná expedice měla potrestat Vietnamce za operaci, kterou neposvětil Peking.
