Královna Viktorie, nejdéle vládnoucí anglická panovnice, se stala symbolem devatenáctého století a její jméno nese celá dějinná epocha. Sotva ji proto mohl ve svém díle opomenout renomovaný britský historik a spisovatel Christopher Hibbert.
Autor se nesnaží přinést nijak radikálně nový pohled na Viktorii, ale namísto toho dodává barevnost tradičnímu obrázku statné, neustále černě oděné truchlící vdovy, stojící v čele kvetoucího impéria. Hibbertova královna Viktorie je bezpochyby pánovitá a důstojná, ale také miluje legraci, je citlivá a vášnivě zamilovaná do svého manžela prince Alberta, jemuž přenechala značnou část panovnických povinností. Teprve po jeho smrti, která ji naprosto zdrtila, začala k úžasu svému i celé Evropy zjišťovat, že je schopna samostatně vládnout.
Hibbert neponechává stranou ani královnina osobní pouta. Otevřeně ji popisuje jako velmi náročnou a přísnou matku, přičemž zvláštní pozornost věnuje trnitému vztahu k synovi a nástupníkovi Bertiemu, pozdějšímu Eduardu VII. Úryvky z královniných deníků i drobné příhody z každodenního života spolu s autorovou schopností nahlížet na události nezaujatě a bez ohledu na zažité stereotypy činí z této biografie knihu, jež přináší nejen poznání, ale také veskrze příjemný čtenářský zážitek.
