Roth podtrhuje univerzalitu lidského osudu, který vykresluje v románu „Jako každý člověk“ (2006), volbou titulu – přejímá ho z proslulé anglické středověké anonymní morality „Everyman“. Středověký Everyman zůstává ve svém střetu se smrtí všemi a vším opuštěný a jeho duši nakonec zaručí spásu jen několik skrovných dobrých skutků, kterých se její nositel za života dopustil. V Rothově románu nesoudí hlavní postavu Stvořitel, ale autor ponechává na čtenářích, kteří se od něj nikdy nedozvědí jméno jeho hrdiny (či spíše antihrdiny), aby sami u sebe rozhodli, zaslouží-li si tento moderní bezbožník, pro něhož byla náboženská víra už od raného mládí pošetilým, lživým sebeklamem, rozhřešení.
