Každý z nás určitě slyšel o legendárním údolí věčné blaženosti a štěstí, v němž si uchováte svěžest mládí a v tichém rozjímání se doberete nadčasových životních pravd. Mnozí z nás by chtěli Šangri-la navštívit a daleko od našeho přetechnizovaného světa plného problémů v něm nějaký čas žít. Je ale možné ono Šangri-la, které ve svém románu Ztracený obzor proslavil anglický spisovatel James Hilton, vůbec najít?
Jisté je, že Hilton si vše nevymyslel. Předobraz Šangri-la se ukrývá v himálajských mýtech. Proto se autoři při svých toulkách končinami pod Himálajem snažili zjistit, zda na tradovaných bájích není přece jen zrnko pravdy. Pozornost věnovali především Nepálu a Ladaku. Fascinovalo je Káthmándské údolí, kudy odpradávna procházely důležité obchodní stezky, pěstovala se vybraná umění a rozvíjela umělecká řemesla. Snažili se vystihnout jeho zvláštní půvab a atmosféru, zblízka nahlédli do života několika nepálských rodin. Stranou zájmu nezůstala ani barvitá nepálská historie a skvostná architektura tří královských měst Káthmándú, Pátanu a Bhaktapuru.
Mytické Šangri-la hledali i na čarokrásných himálajských stezkách, při trekkingu k Everestu, na úžasných čajových plantážích Dárdžilingu a v odlehlých tajuplných klášterech Ladaku.
Přijměte tedy pozvání na putování vzdálenými krajinami. A na této cestě ať vás doprovází pozdrav, přání či mantra,kterou si mumlají himálajští poutníci, když z nadoblačných průsmyků shlížejí do kraje. Zní: -Nechť jsou všechny bytosti šťastné!-
