Zatímco v USA mají na zpracovávání politiků k proizraelským postojům vlivné lobbyistické organizace jako AIPAC (pozitivní motivace), případně ADL (negativní motivace), u nás to zvládáme bez nátlakových organizací.
Své proizraelské kroky podnikáme dobrovolně, bez donucení, z lásky k Izraeli, z nostalgie po sionismem prosáklé první republice a z romantického okouzlení časy, kdy rabi Löw uplácával Golema. Proč tomu tak je a je šance, že bude česká domácí i zahraniční politika někdy sebevědomá a nezávislá? A jde skutečně o autentický postoj vyjadřující názor většiny Čechů, nebo jsme proizraelští jen proto, že drtivou většinu vlivných pozic v našem státě obsadili naši spoluobčané židovského původu?
