Oba příběhy našeho výboru z povídkové tvorby „prvního skutečného Evropana“ víc než přesvědčivě dokládají vliv psychoanalýzy na Zweigovu literární tvorbu. Zánik srdce je strhujícím popisem pozvolného vnitřního rozkladu stárnoucího muže, jemuž se tam, kde dřív sídlil zdroj života, uhnízdí „prázdná dutina smrti“. Osud tu nepůsobí náhle a zvnějšku, nýbrž jako sotva pozorovatelné, o to však drtivější emocionální a lidské „ubývání“. Druhá povídka Leporella je až hororově vyznívajícím dramatem staré primitivní služebné, jejíž slepá, zvířecí oddanost pánovi domu vede až k tragédii.
