Když v r. 2003 vyšel Česko-indonéský slovník, autor již pracoval na Indonésko-českém slovníku, který bude obsáhlejší. Počet hesel dosáhne asi 30 000 a české ekvivalenty asi 55 000. Slovník je určen českým uživatelům, ale i indonéští zájemci o češtinu najdou mnoho českých vysvětlivek a synonym. Má být pomocníkem pro překladatele, tlumočníky, studenty, diplomaty i novináře. Obsáhne oba druhy standardní indonéštiny. Prvním je jazyk používaný ve sdělovacích prostředcích, školách, úředním styku a psaných materiálech. Druhým je jazyk běžný v individuální komunikaci, který pro svou jednoduchost bývá považován za „nejlehčí a nejdemokratičtější jazyk světa“. Autor se zaměřil zejména na první standard, ale vzhledem k vývoji a současným trendům indonéštiny se věnuje i druhému standardu.
