Arthura napadlo, že za celou dobu, co žil s Rebeccou v manželství a dokonce ani
v době před manželstvím, kdy se teprve poznávali, pro něj Rebecca nikdy takhle
neplakala – nikdy pro něj necítila takové zoufalství nebo bolest. Ničilo ho Rebecčino
vítězné vystupování za poslední rok, to, jak byla šťastná, že se ho zbavila, ale
když tu teď stála a plakala, uvědomil si, že je to milionkrát horší. Bylo to milionkrát
horší, protože takhle neplakala pro něj. Plakala takhle pro někoho jiného.
Arthur Camden, příslušník manhattanské smetánky, se nikdy neuměl v životě prosadit
a na prahu šedesátky se mu jeho svět úplně zhroutí. Nejdřív jeho vinou zbankrotuje
podnik, který založil jeho dědeček a úspěšně vedl Arthurův otec. A jako by
toho nebylo dost, opustí ho manželka, o jejíchž nevěrách věděli snad všichni kromě
právě Arthura. Jediné, co má pro Arthura ještě smysl, je členství ve starém exkluzivním
rybářském klubu. Pro něj je klub poslední baštou chlapského kamarádství a
porozumění, neví však o tom, že ho členové považují za neschopného slabocha a za
zády se mu posmívají. Má v klubu jediného opravdového přítele, který s ním soucítí,
chce mu nějak pomoci a snaží se ho seznámit s nějakou ženou. Když však Arthur
konečně pozná přitažlivou a energickou dámu, které se kupodivu líbí i on, pozve ji
do přepychového sídla klubu, což pravidla nedovolují, a k dovršení veškeré smůly se
mu při pokusu zatopit v krbu podaří na tomto posvátném místě založit požár…
Michael Dahlie se zhostil nelehkého úkolu ponořit se do duše muže, kterému se
v životě nedaří, přestože patří mezi horních deset tisíc, tak úspěšně, že za svůj
román získal ocenění PEN/ Hemingwayovy nadace za nejúspěšnější literární debut
roku 2009.
