Kniha obsahuje soubor 110 dopisů Antoina de Saint-Exupéryho matce z období let 1910 až 1944. Dopisy dokumentují velikou synovskou lásku, ve které se svěřoval se svými city, prožitky, prosbami a názory. Výbor z dopisů pořídila sama adresátka, která přežila slavného syna o 28 let. Antoine se po celý dospělý život ocital v situacích, kdy byl nucen vedle zápasů vnitřních bojovat i s nesčetnými vnějšími nesnázemi. Texty dopisů dokumentují všechny jeho radosti i potíže: boj o potřebné vzdělání a profesní zakotvení, zápas s hmotnými nesnázemi, samotou, pískem i žízní v poušti. Dopisy jsou svědectvím nejen jeho cesty k milovanému povolání pilota, ale i jeho dráhy spisovatelské a nepřímo též jeho vztahu k Bohu; především jsou však dokladem veliké synovské lásky k matce, která mu byla láskyplným útočištěm a zdrojem duchovní síly. Čtenář se při četbě listů ocitá v nejrůznějších prostředích Francie (na zámku v Saint-Maurice, v Paříži, v kasárnách ve Štrasburku), na mnoha místech Afriky, na letecké poštovní lince Paříž-Dakar, i v Argentině, kde Antoin také působil. Vylíčené postřehy a prožitky jsou doprovázeny filozofujícími a osobními poznámkami, které dají českému čtenáři možnost poznat autora Citadely a Malého prince i z jiné, mnohem důvěrnější stránky.
