Pád je poslední velkou prózou Alberta Camuse. Původně měl být zařazen do povídkové sbírky Exil a království, ale vzhledem k neustále se rozšiřujícímu obsahu díla se spisovatel rozhodl povýšit jej na román a publikovat odděleně. Pád je jedinou Camusovou prózou, do jejíhož hrdiny vložil autobiografické prvky, přestože sklon poukotního advokáta Clamence vynášet nad lidmi soud autorovi rozhodně vlastní nebyl, stejně jako neschopnost analyzovat vlastní vinu. Clamence nepřispěje na pomoc tonoucí sebevražedkyni - jako -člověk revoltující- nemůže své provinění omluvit ani odpykat, protože nemá Boha ani bodoucnost, která by mu dala rozhřešení. -Mýtický- ráz předešlých románů se rozhodl Camus v Pádu nahradit dušezpytným ponorem, neboť si, jak sám napsal v Zápisníku, předsevzal postihnout lež, což je -rozpor mezi vnějším projevem a skrytým životem člověka-.
