Ze šestnácti dětí, které Marie Terezie přivedla na svět mezi svým dvacátým a devětatřicátým rokem, bylo pět synů. Na rozdíl od svých sester všichni úspěšně přežili dětský věk.
Marie Terezie se chovala k synům stejně jako k dcerám. Věnovala jim mateřskou péči, lásku a přízeň. Dostali ovšem důkladnější výchovu a pečlivější výuku, protože se měli připravovat na postavení panovníků.
Své syny a dcery kárala Marie Terezie i v době jejich dospělosti. Vytýkala jim nedostatky a málokdy je chválila. Starala se o jejich vývoj a zajímala se také o jejich pozdější osudy. Byla s nimi v pravidelném osobním nebo písemném styku.
Nejhůře vycházela se svým spoluvládcem Josefem, který se měl stát jejím nástupcem. Bylo to nejspíše tím, že mezi nimi bylo více třecích ploch než u ostatních synů, protože působil v její bezprostřední blízkosti.
