Už jsme si zvykli dívat se s odstupem na věci, které se sté dávno i nedávno. Jako by se nás netýkaly. Jako by minulé děje byly souvislým napínavým příběhem, který sledujeme v divadle nebo v televizi. Jistě, je to praktické a dokonce zábavné. A nabyté znalosti můžeme uplatnit ve vědomostních soutěžích našich televizních stanic, nebo alespoň při luštění křížovek. Dá se říct, že těch posledních šedesát miliónů let se pořád něco děje. Od vzniku primátů můžeme počítat čas, který se nás přímo týká - ale jak se v tom má jeden vyznat. Moudří tvůrci z našeho středu sice zanechali mnoho rad a návodů, člověk je však, zdá se, nepoučitelný, a dělá stále stejné chyby. Malou exkurzí do velkých dějin lidstva byl seriál Jak to, že jsme tady?, psaný v letech 1977 až 1981. Neměl tehdy jiné ambice, než jednou týdně lehkou formou trochu poučit a pobavit čtenáře Dikobrazu. Od srážky mlhovin, přes pračlověka a starý Egypt až po objevení Ameriky, francouzskou revoluci a parní stroj.Autoři zamíchali do obecně známých dějů konkrétní příběhy a dali nám tak najevo zákonitosti, opakovaně platící v lidském konání. V laskavém a poučeném pohledu na vítězství i slabosti našich předků ukazují, že lidé nejsou horší než byli dříve. Jenom zpravodajství je teď důkladnější.
