Jedná se o soubor osmnácti novel a povídek věnovaných převážně holocaustu Židů za 2. světové války. Zatímco úvodní povídky zachycují prožitky a pocity židovských obyvatel před transportem, jádro knihy tvoří prózy zabývající se postavením bezmocného jedince v soukolí nelidské mašinérie koncentračních táborů. Na závěr knihy autor zařadil i řadu povídek odehrávajících se krátce po válce, jejichž hrdinové zápasí se svými válečnými traumaty. Na základě vlastní neopakovatelné zkušenosti nám Lustig ve svých prózách dává nahlédnout samotnou podstatu člověka i to, jak se projevuje v mezních životních situacích.
