Knížka není návodem, nýbrž přiznáním, jak se dělá chalupa, když na to člověk nemá ani průpravu, ani znalosti, ani šikovné ruce a pokouší se vše překlenout nadšením, vírou a láskou... Takže není ani tak odborná, jako spíš upřímná. Vznikala v letech, kdy se začala zdvihat vlna chalupářství, kdy se lidé po celotýdenní kvalifikované práci převlékají do zednického, zahradnického či jinak hastrošovitého oblečení a až do nedělního podvečera zakoušejí dobrodružství, hrdinství, útrapy i velkolepost fyzické práce. František Nepil jim - spolu s Vladimírem Renčínem - vzdává touto knížkou dík. Za to, že zachránili víc chalup, než kolik jich je v evropských skanzenech. Za to, že se naučili ctít práci lidských rukou. A že se naučili ve svých staronových staveních ani ne tak odpočívat, jako spíš přemýšlet...
