Podle autorova mínění název vystihuje řadu postav knihy. A pokud prý někdo shledá, že vystihuje i samotného autora, je rozhodnut považovat to za lichotku.
Když spatříme jméno Jeffery Deaver, okamžitě se nám vybaví nervy drásající thriller plný nečekaných zvratů, které postaví na hlavu veškeré naše detektivní dedukce, na které jsme byli tak pyšní.
Bylo by ovšem nanejvýš nespravedlivé opomenout Deaverovy detektivní povídky, které autor označuje za svou -literární lásku-. A ze sbírky Tak trochu šílení autorská radost přímo čiší. Podobně jako v předchozích antologiích se i zde setkáváme s plejádou barvitých postav: pokřivených asociálů, zhrzených partnerů, domněle uťáplých agresorů... Všichni tito aktéři si bezpochyby zaslouží nálepku, kterou jim autor udělil v samotném názvu. Ano, jsou tak trochu šílení – což je přesně ten důvod, proč si jejich příběhy vychutnáme s gustem čtenáře, který se tak rád nechá svým oblíbeným autorem vodit za nos...
Kdykoli by se vám totiž mohlo zdát, že v dané povídce už bylo řečeno vše a žádné další překvapení na vás nečeká, čtěte dál a přesvědčte se, jaký zvrat si autor vyšetřil na poslední stránku. Nebo do posledního odstavce.
Nebo do posledního řádku.
