Tento dokument, určen výlučně pro Josifa V. Stalina, měl zmizet jednou provždy v ruských archivech. Zprávám o sebevraždě Adolfa Hitlera sovětský diktátor rozhodně nevěřil. Udělal tedy všechno pro to, aby se zmocnil důvěrníků z vůdcova okolí, kteří přežili, a díky jejich výpovědím se dopátral pravdy. Zajetím Otto Günscheho a Heinze Lingeho se sovětské tajné službě tento trumf dostal do ruky. Nikdo totiž nestál vůdci nacistického režimu po tak dlouhou dobu tak blízko jako právě tito dva muži. Zažili Hitlera z největší blízkosti, znali jeho denní program, věděli, co jedl, jaké míval nálady, jakými chorobami trpěl. V roli pobočníků poznali svého zaměstnavatele jako oficiální hlavu vlády, slyšeli, jak se vyjadřoval o návštěvnících, o generalitě i starých spolubojovnících. A byli po Hitlerově boku v posledních měsících a týdnech, sledovali, jak z berlínského bunkru vede Německou říši ke katastrofě. Günsche a Linge však Hitlera zažili také jako nejvyššího velitele branné moci - při vítězstvích i v porážkách. Günsche se kromě toho zúčastňoval situačních porad, z nichž se kvůli válečnému chaosu nezachovaly žádné záznamy. V letech 1948/49 tak vzniklo jedinečné vzpomínkové dílo dvou očitých svědků, jež patří k nejvýznamnějším historickým pramenům, které o třetí říši máme. Na základě časové blízkosti k událostem má text vysoký stupeň autentičnosti, potvrzený bádáním uplynulých desetiletí. Günscheho a Lingeho vzpomínky nabízejí zcela překvapivé pohledy do každodenního fungování vůdcova státu. Není sice třeba přepisovat dějiny třetí říše, avšak mnohé detaily, s nimiž se čtenář knihy Akta Hitler seznámí, mají takřka senzační historickou hodnotu.
