Na planetě Zemi žijí dva svrchovaní predátoři, vybavení anatomicky nejsložitejším mozkem, jaký se v pozemské přírodě kdy vyvinul: člověk a kosatka dravá. Jen ve 20. století zabilo jedno z těchto zvířat na 200 milionů příslušníků svého druhu; druhé ani jediného. Lidé se něčím podstatným liší...
Ve svých předešlých publikacích Jeffrey M. Masson odhalil, co se můžeme od zvířata dovědět o našich emocích – například o lásce, spokojenosti nebo smutku. Zvířata nás však mohou poučit i o negativních emocích, jakými jsou vztek a agresivita. V této knize Masson vysvětluje, že násilí, jak je chápeme u volně žijících tvorů, závisí především na úhlu pohledu. Projevy lidského nejpodlejšího chování spojujeme se zvířaty, „bestiemi“, a sami sobě přisuzujeme nejvyšší morální hodnoty. Podlehneme-li primitivním pudům našich zvířecích předků, přestáváme být lidmi. To je ovšem zásadní omyl.
Zvířata, přinejmenším predátoři, zabíjejí proto, aby přežili, ale v historii zvířecí agrese nenajdeme nic, co by se třeba jen vzdáleně rovnalo „zvěrstvům“ spáchaným člověkem. Lidé, zejména v moderní industriální společnosti, jsou vůči sobě samým těmi nejnásilnějšími zvířaty v dějinách lidské civilizace, ne-li v dějinách celé země. Chybí nám to, čím jsou vybaveni všichni ostatní tvorové, totiž dohled nad agresivitou, která může náš druh zničit, místo aby mu posloužila. A právě v tomto směru se máme od zvířat co učit. Ve své poutavé a fascinující knize očišťuje Masson „krvelačná“ zvířata od mylných představ i dávných mýtů, jaké jsme jim přisoudili, a nabízí nemilosrdné a přesvědčivé důkazy o ryze lidském sklonu k agresivitě.
