Na rozdíl od psů, kterým byly věnovány předcházející svazky této řady, voříšek není vyšlechtěné plemeno. Je to původní domácí pes neurčitého původu, který se u nás držel ve vesnických komunitách odnepaměti. Výběr partnerů byl většinou náhodný a štěňata si sousedé rozebírali podle potřeby. Přesto se však v určitých oblastech vytvořily místní rázy, které bohužel nebyly dokumentovány. Na rozdíl od Nizozemska, kde malíři často na žánrových obrazcích věrně vypodobnili místní voříšky, Čechy žádného Breughela nemají.
Protože tento psík žil ve stálém kontaktu s lidmi a domácími zvířaty, vyznačoval se velkou bystrostí a přizpůsobivostí a nemalou inteligencí. A díky tomu, že se pohyboval ve zdravém prostředí, kde fungoval přiměřený přírodní výběr, byl to pes zdravý a poměrně dlouhověký.
Historický voříšek a novodobý voříšek vůbec nejsou stejní. Ten první si mohl v žilách uchovat i krev starobylých obyvatel neolitických vesnic, ten moderní je většinou výsledkem křížení mnohdy exotických plemen. Přesto (nebo právě proto) je právě on tím nejskromnějším a nejspolehlivějším průvodcem člověka, kterému nejde o tituly, diplomy nebo sportovní výkony, ale právě jen o to neokázalé, ale příslovečně věrné přátelství, které se jako červená nit vine dějinami lidského i psího rodu.
