Juraj Jánošík, slavný slovenský zbojník, byl skutečnou postavou, avšak jeho život i smrt jsou opředeny množstvím legend. Juraj vyrostl v rodině bohatého sedláka, v patnácti letech byl odveden k lidovým vzbouřencům, roku 1706 vstoupil do armády a strávil tam několik let. Seznámil se s lupičem Tomášem Uhorčíkem, s jehož družinou pašoval koně z Polska. Brzy se stal vůdcem bandy a Uhorčík se staral o odbyt lupu prodejem na trhu. Poprvé Jánošíka chytili roku 1712, ale podplatil stráže a utekl. Po udání ho za pár měsíců chytili znovu a ve svých pětadvaceti letech byl 17. března 1713 usmrcen zavěšením na hák pod levým žebrem. „Třetí den již visí Jánošík na krvavém háku,“ vypráví autor. „Visí nehybně, jako by již duše navždy prchla z jeho těla. Ale není ještě mrtev. Bože dobrý, kdy ukončíš jeho strašlivá muka? Tak se ptají nesčetní diváci, kteří zblízka i zdáli pohlížejí sem k šibenici. Dobře vědí, že kapitán horních chlapců ještě nedodýchal…“ Arnošt Caha líčí poutavý příběh obávaného i obdivovaného zloducha-hrdiny „v duchu slovenských lidových písní a pověstí“.
