Román nebo spíše románové vyprávění O mléku a strdí je částečně autobiografické. Je objektivní zpovědí příslušníka generace, která prožila válku a poválečnou bídu, prokousávala se ideologickým houštím padesátých let, zažila iluzi a deziluzi osmašedesátého roku a poznala úzkost emigrace. Přes střízlivý tón celého vyprávění o osudech Ediho Pleinera, jeho rodiny, přátel a spolužáků je znát posmutnělý podtón a stín výčitky nemilosrdnému osudu, který právě této generaci připravil tolik životních zkoušek a trapných peripetií a který českou společnost dovedl ke kýžené demokracii až v době, kdy na mnohé generační příslušníky čekalo leda smutné stáří a smrt.
