Román sledující dobu před Listopadem 89 a několik let po něm je zabydlen množstvím postav, které jsou propojeny bydlištěm či pracovním prostředím s přemýšlivou Anetou. Z nich každá prožívá metaforfózu svého postavení, životních šancí, společenského vzestupu či pádu. Jejich podstata zůstává téměř neměnná, jen v nových poměrech a možnostech buď rozkvete, nebo naopak špatné nastavení povahy, etiky, zhoubná závislost nebo naivita přivodí jejich pád na dno. Aneta, v první polovině příběhu outsider hledající oporu u antických myslitelů, plachá, tichá a přitom nebezpečná mladá žena zvažující například vraždu svého trýznitele, se v nových poměrech stává uznávanou fotografkou. Ale musí se také utkat s povrchností, vypočítavostí a prolhaností v zápasu o svou lásku. Její život je, kromě potřeby nebýt odmítána, ovlivněný vášní vidět, porozumět, pochopit a přitom i …nafotit.
I když autorka osobně poznala prostředí baráku hrůzy, dívčího internátu a redakce porevolučního deníku stejně jako většinu postav, nedá se říci, že jde o román do té míry autobiografický, jakými byly tři knihy její trilogie (Bereme, co je, Obsazeno a Víme svý). Ale předchozím románům se kniha Proměny podobá autenticitou, syrovostí a soucitem, potřebou pochopit, co se děje s lidmi, zjistit, jak žít, aby život nebyl převážně řadou proher nebo křiváren. Tradičně bohatý autorčin slovník ozvláštňuje humor pramenící z kouzla nechtěného a jiskry mimoděčné poezie.
