Fyzik a filozof. Původními pracemi přispěl nejen k vývoji fyziky v druhé polovině XIX. století (především v oblasti mechaniky, akustiky a teorie rázových vln), ale i fyziologie a filozofie, a k výuce fyziky. Osmadvacet let působil jako profesor experimentální fyziky na pražské univerzitě (byl i jejím rektorem); filozofii přírodních věd přednášel ve Vídni. Byl prvním skutečným kritikem Newtonova pojetí absolutního prostoru a času, z jeho představ o vzájemném působení hmotných těles vycházel i Einstein při budování teorie relativity. Z Machovy filozofie vycházeli členové tzv. vídeňského kruhu, zahrnující řadu věhlasných výtvarných umělců a spisovatelů.
