Když Ježíš visel na kříži, probodl mu římský setník Longinos kopím bok. Longinovo kopí se stalo nejposvátnější relikvií své doby. Jako tzv. -Svaté kopí- měnilo v následujících dvou tisíciletích majitele z řad mocných, a ti věřili, že díky kopí třímají v rukou i osud lidstva. Tak například císař Konstantin schraňoval toto kopí, když se pustil do budování nového Říma. Karel I. Veliký, francký král a římský císař, založil na vlastnictví Svatého kopí dynastii, používal ho aktivně během svých sedmačtyřiceti vojenských tažení a neodkládal ho ani ve spánku. Když se kopí zmocnili křižáci, zachránili tím možná tažení II. křížové výpravy. Kopí zřejmě stálo i za vojenským uměním krále a císaře Fridricha I. Barbarossy, jenž utonul během tažení III. křížové výpravy do Palestiny. V knize se rovněž dozvíte, že „Kopí i hřeb Páně“ získal a poprvé veřejně vystavil český král a římský císař Karel IV. - v Praze! Z Prahy se kopí přestěhovalo do Norimberku, kde se ho chtěl údajně zmocnit císař Napoleon Bonaparte - neúspěšně - tajně bylo převezeno do Vídně. Nemalá pozornost je v knize věnována Adolfu Hitlerovi, jehož Svaté kopí fascinovalo již od mládí a jenž věřil, že je mu osudově předurčeno kopí získat a změnit svět. Den před svátkem Svatého Longina, 14. 3. 1938, ho v čele fašistických vojsk zabavil v Hofburgském muzeu ve Vídni (během anexe Rakouska) a odvezl do Německa. Po válce kopí Hofburgskému muzeu vrátila americká armáda. Kniha se ovšem zabývá i otázkou, které kopí (neboť těch „pravých“ je více) lze považovat za autentické. Alec Maclellan procestoval celý svět, aby na ni odpověděl. Nejvážnějším kandidátem je podle jeho názoru kopí uchovávané v Ečmiadzinu, sídelním městě arménské apoštolské církve...
