Při zběžném pohledu by se zdálo, že Sándor Márai v románu Judita rozehrává konvenční manželský trojúhelník. Když se ale začteme, ukáže se, že v tomto příběhu nejde o klasickou nevěru ani o žádnou třetí, neviditelnou a osudovou postavu v pozadí. Ze svědectví o manželském životě a vzájemném vztahu protagonistů vyplývá jiné, mnohem hlubší drama. Oba vyprávějí stejný příběh, ve kterém jako by hlavním zdrojem nesnází byla odlišnost ženského a mužského pohledu či nepatrné rozdíly hodnot a instinktů, které si každý z nich přináší ze svého prostředí. Ve skutečnosti však ona i on usilují o to, aby jim jejich protějšek bezvýhradně porozuměl.Ve vzrušujícím, hluboce psychologickém dramatu na hraně thrilleru, plném jemných rozporů a překvapivých paralel, vyjádřil Márai nadčasové porozumění lásce i vášni a mistrovsky v detailu rozehrál stěží uchopitelné nuance a vystihl nepřekročitelné hranice ve vztazích mezi lidmi. Hranice, které nakonec vypovídají o konečném smyslu života.
