Soubor Nových pražských pověstí se věnuje „okrajovým“ částem Prahy, které vyrostly z původních dvorců a nevelkých osad kolem Prahy. Po zrušení hradeb roku 1866 byla Praha prohlášena za otevřené město a k městu se začaly tyto obce připojovat. V poslední čtvrtině 19. století byly k Praze připojeny Holešovice-Bubny, Vyšehrad a nakonec roku 1901 i Libeň. Tento stav zůstal až do roku 1920, kdy se k Praze připojila i další předměstí, která měla do té doby titul samostatných měst: např. Smíchov, Karlín, Vinohrady a Žižkov. Poslední rozšíření proběhlo v roce 1974.
I okraje Prahy, kde dříve byly dvorce, vinice a obce, měly své příběhy, osudy a pověsti. Autor začíná se svými historkami od nejstarších pražských předměstí, u Karlína a Žižkova a obloukem pokračuje kolem historického jádra přes Nusle, Smíchov, Košíře, Břevnov, Dejvice, Bubeneč, Bubny a Holešovice do Libně.
Kniha je určena čtenářům, kteří si rádi přečtou o strašidle z Rajské zahrady, o Vlastě z Barrandova, o vzniku Břevnova, o šípkové růži z Bílé hory, o koženém mostě v Šárce, o babě z Podbaby a další příběhy, které už jsou skoro zapomenuté.
