Azurově modré moře, sněhobílé vrcholky hor, zářivě červené skály, okouzlující hotelové paláce ze starých časů - pohádková krajina vzdorující současnosti. To vše je Azurové pobřeží.
Jsou jen dvě možnosti: Azurové pobřeží buď milujete, nebo nemilujete. Jiná možnost není. Jestliže je milujete, musíte se obrnit proti ironii -znalců-, kteří vědí své: bohaté staré fifleny a darmošlapové se zlatými řetízky na bronzově snědých nohou nebo tlustých krcích tu prý jen plní kasina a drahé restaurace, jasně! A co ještě? Nával: pláže, města, ulice - všude je přecpáno. Taky jasné. Milovníci tohoto krásného proužku pobřeží a jeho zasněného zázemí si ale mohou oddychnout. Vždyť ono na té zdrcující kritice je přece kousek pravdy - a to může zabránit - naštěstí pro obdivovatele, aby sem nepřijelo ještě víc lidí. Naopak právě onen svár mezi všudypřítomnou vřavou a pohádkovou krásou francouzské Riviéry probouzí onen pocit neskutečnosti, který ke zdejší říši snů patří.
